Dean – starý a opuštěný za mřížemi útulku

Odtud putoval k nám. Měl najít naději, štěstí, svou rodinu. Místo toho jsme ho museli doprovázet za duhový most. V posledních týdnech svého života toho moc nepotřeboval. Mazlit, brát léky na bolest, chodit občas ven a zase jen a jen mazlit. Přesto se nikdo, ke komu by mohl skutečně patřit, nenašel.

Staří psi nemusí být nároční. Možná s nimi neprožijete dalších deset let, ale stanete se jejich anděli, posledními lidmi, od kterých mohou dostat lásku a věrnost. V útulcích je mnoho starých psů, už nemají čas čekat v kotci roky na ty pravé… mají jen pár týdnů života. Hledají oporu v něčem jiném než v mříži a boudě.

Co je pro nás naprosto nepochopitelné je, že se staří psi do útulků vůbec dostávají. Proč máme být jejich převaděči právě my? Proč s nimi nejsou ti, kterým po mnoho let stál pes po boku jako nejlepší a nejvěrnější přítel? Kdo jsme my lidé, že nedokážeme s nejvěrnějšími tvory zůstat až do konce?

Dean je jeden z mnoha psů, kteří měli zemřít za mřížemi útulku úplně opuštění. Jemu se dostalo alespoň posledních několika týdnů, kdy si mohl užívat masíčka, příležitostného pomazlení a to nejdůležitější na konci – být s alespoň trochu známým člověkem když opouštěl tento svět.