Proč úřady nekonají v otázce množíren

Důvodů je hned několik. Úřady je nemusejí mít všechny, ale většinou je to alespoň jeden z nich.

Jednoduše se jim nechce

Úředníkem jsou myšleni jak lidé na obci, tak lidé v KVS. Mají hodně práce na stole, musí řešit byrokratickou agendu, další případ je jen další práce navíc. Denně jim chodí miliony stížností a oni už mají syndrom vyhoření, který je nutí dělat jen to nejnutnější a potom jít domů. Najít iniciativního úředníka není tak lehké, jak se na první pohled může zdát.

Nevědí, jak situaci řešit

Existuje zde metodika od ministerstva zemědělství, ale kdo by si ji četl? KVS neví, co dělá policie a policie neví, co dělá obec, a tak si navzájem přehazují případy jako horký brambor. Netuší, jaké zákony na to aplikovat, jestli mohou dát pokutu, kdo je vlastně zástupcem těch zvířat, za které mají jednat. Navzájem si informace nepředávají. Malá vesnice o 100 obyvatelích, kde je množírna 200 psů možná ani nebude znát své kompetence a starosta se možná se samotným množitelem potkává v hospodě nebo na nedělní mši.

Nedostatek prostoru a financí

Obce řeší, kam zvířata dají, když jich tam najdou opravdu hromadu. Vlastní útulek nemají a ten ve vedlejším městě je nechce vzít, protože je to mimo jeho oblast. Navíc nevědí, z čeho to zaplatí, nebo se jim nechce vyhradit z rozpočtu peníze na nečekanou událost?

Úřady jednají moc pomalu

Množiteli se ohlásí dopředu a ten vše, co nemá být viděno, skryje. Přijdou v jeden den a do druhého už zvládne množitel zvířata přesunout jinam. Chybí tady příklady, kde se vše povedlo vyřešit a jejich šíření mezi jednotlivé starosty a úředníky v obcích. Jaké zákony mohou používat, jak probíhal zásah do množírny, chybí proškolení úředníci, kteří by se mohli učit z praxe, nejen z teorie. Kvůli tomu, že úřady nekonají, neztrácejte motivaci něco se situací dělat. Zkuste si třeba najít množírnu, která se povahou podobala té o které víte, napište na město, jak to řešili v předchozím případě a potom jednoduše vzdělejte úředníky ve svém městě. Pokud neví, jak situaci řešit, je potřeba jim dodat nápovědu odjinud. Můžete zkusit spojit se spolkem ve vašem okolí, pokud má volnou kapacitu, a zajistit si tam místo, které poté nabídnete úřadům jako alternativu umístění zvířat, která se potenciálně odeberou.

Nedostatečné zbraně

KVS, ani policie nemohou vstoupit do domu jen tak. Potřebují k tomu domovní prohlídku a ta se nedostává jen na základě podezření, že je někde množírna. Vše je na dlouhé lokte a dlouhodobé řešení. Nelze si zásah představovat jako animal police, kteří vtrhnou do domu a všechno tam vyčistí. Jedná se i o ochranu vás samotných, protože kdyby na vás někdo podal podnět a policie vám vyrazila dveře jen kvůli sousedce, nebylo by vám to příjemné. Hlavně, kdybyste byli zcela nevinní. Je třeba nechat úřady jednat, nevytvářet paniku, dát jim prostor, ale v případě nečinnosti na ně zatlačit.

Na místě nic neshledali

Některé množírny nesplňují v plné míře kruté týrání zvířat. Mají třeba 20 psů v kojích nebo kotcích, což zákon nezakazuje. Probíhá zde zcela legální chov psů pro peníze. Pokud má množitel živnostenský list, odvádí daně a zvířata krmí, nelze u něj prakticky nic postihnout. Jde zde hlavně o morální dilema, kdy psi subjektivně nedostávají rodinné zázemí člověka a mohou se zdát v tomto nešťastní. Nejedná se ale o týrání podle zákona.

Množírny