Proč je chov bez papírů špatně a ani u papíráků to není zrovna slavné

Chov psů je u nás velmi rozšířený, může ho provádět naprosto každý a hodně zjednodušeně ho můžeme rozdělit na chov psů bez průkazu původu, tzv. bezpapíráků, a na chov psů s průkazem původu, tzv. papíráků. Bezpapíráky nejsou myšleni jen psi z klecových množíren, ale i psi, od kterých se majitelé rozhodnou mít štěňata jednou, dvakrát, třikrát za život feny.

Co to je průkaz původu

Průkaz původu je rodokmen psa, který deklaruje, že si pořizujete plemeno, které skutečně chcete a pro které si jdete. Bez průkazu původu vám může vyrůst z malé čivavy desetikilový kříženec, a to neříkám s žádnou nadsázkou, to se opravdu stává. Průkaz původu vydává Českomoravská kynologická unie, zkráceně ČMKU. Problém nastává, když lidé chtějí mít z chovu jen peníze a na ničem jiném jim nezáleží, a tak začnou množit bezpapíráky nebo papíráky ve větším. A potom se rozdíly mezi papírovým a bezpapírovým chovem úplně stírají, protože jediný rozdíl je v tom, že jeden papíry má a druhý ne. Ve výsledku ale chovatelům stačí dojít párkrát na výstavu a už mohou množit s dalším papírovým psem. Produkce papírových psů se tak stává podobně zbytečnou, jako množení bezpapíráků.

Proč si vždy jít pro psa s průkazem původu

Na druhou stranu, pokud si chcete pořídit štěně určitého plemene, rozhodně vám doporučuji podívat se po chovatelské stanici, a to právě kvůli průkazu původu. Stačí, když se v něm naučíte správně číst a získáte řadu výhod a jistot, které u bezpapírových chovů nenajdete. Jde hlavně o genetické předpoklady k nemocem vašeho budoucího pejska. Najít tam můžete i to, jestli je linie dlouhověká nebo není, jestli někdo z předků měl nemocné nohy (to mohl přenést na své potomky), že v minulosti nebylo přivedeno jiné plemeno a opravdu si kupujete čivavu a ne křížence jezevčíka s jorkšírem a řadu dalších věcí, které bezpapírový chov nemá.

Pořízení zvířete Množírny