Koťátko z popelnice

Až na to, že to nejsou odpadky, ale malinké, sotva narozené koťátko…

Tahle situace se stala naší dočaskářce. Ta naštěstí neváhala a okamžitě se vrhla do záchranné akce. Koťátko bylo asi den staré, mělo by se choulit k mámě a nemuset se o nic starat. Místo toho bylo vyděšené, hladové a zoufale potřebovalo zahřát. Ještě se ani nestihlo podívat na svět vlastníma očima a už vědělo, jak je cítit beznaděj a co všechno zmůže lidská krutost a bezohlednost.

Dočasné tety drobečka okamžitě odnesli do tepla a bezpečí, nakrmily ho a bedlivě sledovaly, že měl maličký vše, co potřebuje. Urputně jsme doufali, že všechno půjde dobře a prďolka dostane možnost prožít dlouhý a spokojený život v milující rodině. Osud měl bohužel jiné plány.

Dělali jsme, co se dalo, ale nestačilo to. Koťátku bylo jen pár dní, zemřelo dočasné tetě v náručí.

Moc nás z toho bolí srdce. Za svůj krátký život drobeček stihl poznat tolik bolesti, že se to snad ani nedá vyjádřit slovy. Nic z toho se přitom nemuselo stát – stačilo by, aby lidi byli zodpovědní a kastrovali své kočky, aby si vážili života a nechovali se ke zvířatům jako k bezvýznamnému odpadku. Víme, že takoví nejsou všichni a strašně moc si vážíme každého z vás, komu zvířecí životy nejsou lhostejné.

Mrzí nás, že jsme nemohli udělat víc. Mrzí nás, že jsi tohle všechno musel zažít, maličký. Koťátko

Na vině jsou lidé

Kdo za to všechno může? Lidé. Ti, kteří stále odmítají pochopit, že když pouští kočičku ven, je potřeba ji vykastrovat. Ti samí lidé, kteří pak přitom koťata často považují za nechtěný a otravný problém, kterého je potřeba se hlavně honem zbavit. Někteří je hodí do řeky, jiní je odloží v lese a další je vezmou a vyhodí cizím lidem do popelnice…

Koťata ale nejsou odpad, nejsou to obaly od čokoládových tyčinek ani použité kapesníky. Jsou to živí tvorečkové, kteří dokážou cítit strach i bolest, stejně jako dokážou cítit touhu žít a poznávat svět. Žádný tvor, který se narodí do tohohle světa, si nezaslouží bezdůvodně zemřít a je úplně jedno, jestli je to kotě, křeček nebo člověk. Věříme, že většina z vás to dobře ví, stále ale existují takoví, pro které je zvíře jenom věc, doplněk na pobavení, za který ale nesou zodpovědnost jen, když se jim to hodí. Tak ale svět nefunguje. Jak řekla liška Malému Princi: „Stáváš se navždy zodpovědným za to, cos k sobě připoutal.“

Tohle koťátko mělo štěstí, desítky dalších ho ale nemají. Některá umřou rukou člověka, který se o ně měl postarat, další zemřou opuštěná a ztracená uprostřed lesa. Jedno má jejich smrt ale vždycky společné – je úplně zbytečná.

Víme, že je na světě spousta dobrých lidí, kteří k životu přistupují se zodpovědností a respektem a sníme o dni, kdy takoví budou všichni. Pokud znáte někoho, kdo stále nemá vykastrované kočky, prosím, vysvětlete mu, proč je to špatně, přimějte ho se zamyslet. Třeba tím nějaké zvířátko zachráníte před utrpením. Nebude to snadné, nebude to ze dne na den, ale věříme, že společně krůček pro krůčku můžeme ze světa udělat lepší místo.