Pohled na Kokosku trhal srdce...
Bylo to jednoho podzimního dne. Už od rána se mě držel ten vlezlý pocit, že se něco stane. Neuklouzla jsem o jedinou louži, Valentýnka nenechala hovno uprostřed pokoje a ani se nikdo nepozvracel na peřinu. Ráno všichni vyběhli ven a opět zaběhli. Nikdo nepobíhal sem a tam a nezdržoval při odchodu do práce. Zvláštní den to byl, vše šlo tak hladce. Mělo mi být jasné, že něco přijde. A taky přišlo. Přišel ON!
Sousedka mávala mohutně přes plot, nejspíš na mě. Přispěchala jsem tedy blíž. A pak ho uviděla! Seděl v misce s krmením – připravené pro tibetské dogy a spokojeně chroupal granule. Kdybyste nevěděli, kdo jsou to tibetské dogy, jedná se o 70 kilového psa, na kterém je možné jezdit, jeho zuby jsou větší než vaše prsty a štěkot se rozléhá po celé vesnici. Jenže teď to bylo trošku jinak. Tibetské dogy sousedky seděly v koutě a se strachem v očích sledovaly pana Miau (velikost zavřené pěsti).
Pochopila jsem. Pan Miau je teď kápo celé zahrady. Moc dobře to ví. On si může dělat, co chce. Jenže, co až přijde někdo, kdo to nebude respektovat?
Vzali jsme ho k sobě. Malého pana Miau, který se neohroženě vrhá psům do obličeje, když se mu něco nelíbí a lidi kouše do prstů. Proč? PROTOŽE MŮŽE!
Pan Miau se odstěhoval do Švýcarska za svou nejúžasnější rodinou, kde se má jednoduše báječně.